Povídá jeden starý pán druhému na lavičce v parku:
Tak já ti teda nevím, ten život je ale prevít. Samá otrava!
Narození!
Ještě, že nevím, co to bylo, prý jsem řval, jako kdyby mě na nože brali!
Dětství!
Furt, to nesmíš, to musíš, to můžeš!
Školy!
Samé učení, mučení!
Práce!
Do práce, makej, z práce!
Do práce, makej, z práce!
Manželství!
Taky, samá povinnost, to nesmíš, to můžeš.
Nemoci!
Achichouvej!
Stáří!
Škoda mluvit!
Smrt!
To nikdo neví, co to je. Tak, to bude asi něco podobného jako narození, ale bez toho ostatního.
Tak já ti teda nevím, ten život je ale prevít. Samá otrava!
Narození!
Ještě, že nevím, co to bylo, prý jsem řval, jako kdyby mě na nože brali!
Dětství!
Furt, to nesmíš, to musíš, to můžeš!
Školy!
Samé učení, mučení!
Práce!
Do práce, makej, z práce!
Do práce, makej, z práce!
Manželství!
Taky, samá povinnost, to nesmíš, to můžeš.
Nemoci!
Achichouvej!
Stáří!
Škoda mluvit!
Smrt!
To nikdo neví, co to je. Tak, to bude asi něco podobného jako narození, ale bez toho ostatního.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Nebyly-li by sliby c...
Nebyly-li by sliby chyby, byly by i slibný, kdyby...
Vulgarita vyvolá jen...
Vulgarita vyvolá jen hnus a odpor, ale připouští se některé výjimky, související...
Kde zbývá nejvíce lá...
Kde zbývá nejvíce lásky? Kde jí i nejvíce chybí.
Nebyly-li by sliby chyby, byly by i slibný, kdyby...
Vulgarita vyvolá jen...
Vulgarita vyvolá jen hnus a odpor, ale připouští se některé výjimky, související...
Kde zbývá nejvíce lá...
Kde zbývá nejvíce lásky? Kde jí i nejvíce chybí.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva